Charakteristika studijního oboru

Navazující magisterské studium pravěké a středověké archeologie prohlubuje evropský teoretický i faktografický kontext oboru a otevírá ho významnější měrou  interdisciplinárním kontaktům, a to jak ve směru k příbuzným humanitním vědám (např. kulturní antropologii), tak ve směru k vybraným vědám přírodním (např. fyzická antropologie, paleobotanika, paleozoologie, statistická analýza aj.).

Paradigmatickým předpokladem výuky je tvrzení, že archeologické prameny jako prameny hmotné jsou produktem minulé lidské aktivity a jsou tedy různě transformovanými prameny historickými. Umožňují poznávat i ty časové a geograficky definované úseky lidských dějin a kultury lidských společenství, z nichž zejména ve střední Evropě nejsou k dispozici prameny písemné, případně jsou tyto psané prameny jen fragmentární. Rovněž umožňuje i v obdobích, kdy postupně přibývá dokumentů psaných, svědectví těchto pramenů nezávisle kontrolovat a zároveň doplňovat ty oblasti poznání minulosti, které z principiálních důvodů nejsou poznání na základě písemných pramenů dostatečně a v konkrétnosti přístupné.

Materiální charakter archeologických pramenů nutí k interdisciplinárním kontaktům s řadou přírodních, případně technických věd, nebo alespoň ke kompetentnímu využívání jejich jednotlivých metod. Charakter a sestava studijního plánu zohledňuje i tuto skutečnost.

Dnešní archeologie je nutně „vědou bez hranic“, neboť při studiu nejstarší minulosti se neuplatňují státní hranice v současné ani jiné podobě, ale jednotlivé jevy i jejich soubory jsou v prostoru rozloženy jiným způsobem, než jak jsme zvyklí běžně vnímat v současnosti. Pramenné komplexy přesahují v minulosti proměnlivě současné státní hranice v celé Evropě. Přístup k pramennému materiálu a mezinárodní výměna věcných i metodických informací a podnětů je podmínkou studia a výuky „sine qua non“. K podpoře vědecké výměny v oblasti archeologického dědictví se také Česká republika zavázala podpisem Úmluvy na ochranu archeologického dědictví Evropy (tzv. Maltské konvence). Ústav pro pravěk a ranou dobu dějinnou udržuje proto širší tématicky přesně směrované mezinárodní kontakty zajištěné jak smlouvami, tak i volnými pracovními dohodami s univerzitními pracovišti podle aktuálních potřeb; zásadní součástí této mezinárodní intelektuální dělby je i zapojení studujících na navazujícím magisterském stupni do těchto aktivit prostřednictvím výměn.

Pracoviště vydává dvě vlastní publikační řady, které tyto mezinárodní aktivity usnadňují a prosazují. I zde je vyhrazen prostor pro uplatnění nejlepších studentů, aby i v tomto směru studující mohli dospět k samostatné činnosti v oboru.

Východiskem praktické výuky při klasifikaci archeologických artefaktů poskytuje vlastní srovnávací sbírka postupně rozšiřovaná od roku 1904.  Specializovaná cvičení v poznávání a interpretaci artefaktů potom probíhají na archeologické základně v mělníce a využívají i součinnost s několika archeologickými institucemi. Terénní praxe bezprostředně souvisí s vědeckým programem Ústavu pro pravěk a ranou dobu dějinnou, a zaměřuje se tedy na aktuální oborovou problematiku. Předmětem výuky je strategie terénní činnosti, prospekční a exkavační techniky, dokumentační a evidenční činnost, a samozřejmě i problematika interpretačních kroků vycházejících od základních archeologických dat. 

Součástí studijního programu jsou tématické exkurze, vykonávané s aktivní účastí studentů.

Cíle studijního oboru

Cílem navazujícího magisterského studijního programu je rozšířit studentům soubor vědomostí a praktických znalostí získaných v bakalářském studiu zejména o širší evropský kontext. Rozšíření má tedy kvalitativní, ale i kvantitativní charakter. Důraz se klade na vzrůst podílu samostatné práce, na další rozšiřování evropského faktografického základu, na prohlubování teoretické a metodické úrovně a na seznámení s novými pracovními způsoby získávání archeologických pramenů (terénní výzkumy).

 Studijní program směřuje k vlastnímu aktivnímu utváření základů vědecké osobnosti, což by mělo u nejlepších studentů vyústit v doktorské studium

 Navazující magisterské studium je současně základem pro studium doktorské  a vytváří předpoklady i pro doktorské studium na zahraničních univerzitách v oboru pravěké a středověké  archeologie.